Takhle to u nás chodí

O současném polském katolicismu

Neoddiskutovatelný vliv polské katolické církve na polský politický i společenský život nutně neznamená, že jde o klerofašistické zřízení, jak se občas stereotypně zdůrazňuje. Polsko se mění a církev má sice především na venkově značný vliv, ale součástí mainstreamu jsou stále více i antiklerikální postoje.

Moje první zkušenost s prolínáním veřejných institucí a polské katolické církve se odehrála ve školce. Bylo mi šest let, psal se rok 1997 a naše skupina prcků, společně s baculatou jeptiškou, sledovala v telce pouť papeže do vlasti. Vůbec jsem nevěděl, na co přesně se dívám, ale bylo to povinné.

Na nižší střední škole podivné zkušenosti pokračovaly. Třeba místo hodiny biologie jsme jednou sledovali přílet Benedikta XVI. do Polska. Jindy jsem jako šéfredaktor školního časopisu napsal recenzi na Betlém organizovaný místními žáky v kostele. Článek byl ironický a kritický, takže paní učitelka řekla, že jeho publikování absolutně nepřichází v úvahu, protože by mohl urazit našeho kněze. Nechápal jsem to, ale bral jsem to zároveň jako samozřejmost – tak to přece u nás chodí.

 

Dvě tváře katolicismu

Když mi bylo šestnáct, tak jsme se společně s partou kámošů z gymplu chtěli odhlásit z hodin katechismu. Přestože jde o povinnou výuku, je z ní možné odstoupit na základě …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky