Jak se dá v rámci úspěšné akademické kariéry, která se zaobírá praxí subalterních hnutí, promyslet k anarchismu, ukazuje kniha antropologa Jamese C. Scotta, jež se stylově i obsahově odlišuje od běžné teoretické produkce takzvané radikální levice. Jaký anarchismus autor nabízí?
Ve světle klasické ekonomie se nasazení „anarchistických brýlí“ jeví jako ozdravný zážitek. Ilustrace streetroots.org
Když se v tuzemsku řekne „anarchistický antropolog“, většinu lidí napadne David Graeber, jemuž v češtině vyšla řada titulů. Kniha Dvakrát sláva anarchismu od respektovaného politického antropologa Jamese C. Scotta uvádí do našeho prostředí další velké jméno. Dělá to přitom prostřednictvím díla, které se stylem značně vymyká jeho akademické produkci, i když se tematicky potkává s celoživotním zájmem autora, který zkoumal institucionální mechanismy státu, sociální a třídní boje rolníků v jihovýchodní Asii i praktiky subalterních hnutí a skupin, které státní centralizovanou moc podvracely, nebo se alespoň snažily ztratit z jejího dohledu.
Infrapolitika záškodnictví
Celkem 29 krátkých oddílů, jež autor označuje jako „zlomky“, naznačují, kudy vedla Scottova cesta k anarchismu i to, že pro něj nejde o neměnnou ideologii z minulosti, svázanou především se jmény otců zakladatelů Michaila Bakunina a Petra Kropotkina, ale spíše o každodenní praktickou …
