Smrt je chladná a zima unavuje

Bernhard Schlink o loučení, vině a umírání

Ve své zatím poslední povídkové sbírce se německý prozaik a právník Bernhard Schlink kromě loučení, na něž odkazuje již název souboru, zabývá též stářím a umíráním, vinou a touhou po odpuštění. A v neposlední řadě také otázkou, co je morálně správné či špatné a kdo by o tom měl rozhodnout.

„Jsou mrtví – ženy, které jsem miloval, přátelé, bratr a sestra, samozřejmě rodiče, tety a strýcové. Chodil jsem na pohřby, před mnoha lety často, protože tehdy umírala generace přede mnou, a v posledních letech zase často, protože umírá moje generace.“ Těmito slovy začíná první z povídek, nazvaná Umělá inteligence, a symbolicky otevírá celou knihu, neboť takto by mohl začínat téměř každý příběh Barev loučení (Abschiedsfarben, 2020). Vyjma dvou povídek vypráví Schlink příběhy starých lidí, kteří se ke konci svého života vypořádávají s vlastní minulostí, bilancují a zvažují, jak naložit s časem, který jim ještě zbývá. Někteří vědí, že kdysi pochybili, a nyní se pokoušejí získat rozhřešení od těch, jimž ublížili. Jiní zase před vlastními skutky zavírají oči a nadále věří, že udělali jen to, co museli. A zbylí se pomalu smiřují s tím, že co se stalo, nelze vrátit zpátky.

 

Správné a špatné cesty

Loučení, a to nejenom ve stáří, nýbrž v jakékoli etapě …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě