Hudba z kapsy

Zvukový deník Claire Rousay

Americká hudebnice Claire Rousay má jakožto virtuózní bubenice blízko k avantgardním perkusistům. Hlavním nástrojem v její autorské tvorbě je však diktafon. Jak k hudbě přistupuje umělkyně, která obsesivně dokumentuje život kolem sebe a své nahrávky přetváří v ambient plný emocí?

Rané deníky Susan Sontag z padesátých let jsou plné seznamů. Zapisuje si, kterou symfonii slyšela, které knihy četla a které by chtěla číst. Jména kaváren, ve kterých byla, jména kaváren, do nichž se teprve chystá. Slangové výrazy poválečné gay komunity v New Yorku: ­straight (east), jam (west), normal (tourist). Svá oblíbená slova a slovní spojení: effete, noctambulous, perfervid, detumescence, disheveled, so alluring, so cerebral… Její deníky nejsou pečlivě vystavěné obrazy plynoucího života. Susan Sontag není jako Virginia Woolf, připomíná spíš úřednici, jejímž úkolem je podrobně zachytit, katalogizovat a archivovat každodennost. Přestože v jejím životě – stejně jako v každém jiném životě – jsou dny důležitější a dny méně důležité, jakmile jsou zapsané na stránkách deníků, vypadají všechny podobně. Záleží na úhlu pohledu: nejsou zde velké události, anebo tu nejsou žádné malé?

Texaská hudebnice Claire Rousay přistupuje k archivaci svého života podobně. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě