Lidé, nebo zvířata

Poláchova Délka života ve volné přírodě

Ostravský básník Roman Polách ve sbírce Délka života ve volné přírodě představuje „užaslý pohled do chodu světa“. Konfrontuje komplikovanou lidskost s jednoduchou a přirozenou krásou zvířat, zachycuje vzájemné nerozumění a konstatuje, že práce překáží lásce.

Co nová sbírka Romana Polácha Délka života ve volné přírodě sděluje bezděky, v půdorysu své perspektivy, je vcelku prosté. Lidé jsou komplikovaní živočichové, problematizují život na Zemi, především život svůj. Valnou většinu těžkostí zakoušejí, když chtějí porozumět sobě samým, a to chtějí pořád. Každý jeden mylně vyhodnocuje svoji roli a význam uvnitř vlastní společenské niky. Z téhož omezeného hlediska, z týchž sebestředných končin vědomí se užasle obdivujeme zvířatům, která nás ohromují a inspirují zdánlivou prostotou, činorodostí a nepochopitelnou přezíravostí, o níž si lidsky všetečně myslíme, že je záměrná a promyšlená. A ona možná taková skutečně je, ale jinak, než můžeme vědět.

 

Úplně liduprázdný svět

Poláchovy svědecké básně o nepokoji „naší doby“ stojí na předpokladu, že my lidé se v tom plácáme, jak nejlíp umíme, ale zvířata jsou (kantovsky) krásná. To „ale“ je důležité. Etické nároky totiž u Polácha vždycky kapitulují před estetickým …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě