Obří krteček

V koláži nových textů Miroslava Olšovského najdeme glosy plné údivu a děsu, ironické bonmoty, odposlechnuté promluvy, parafráze i současný folklor z veřejných záchodů. Autor se vztahuje k pražskému místopisu i k obludné členitosti reality, národní povahy a života v současném světě. „Zkonzumovali jsme svou vlastní existenci a teď už jenom kálíme.“

Z Pařížské, 27. 11. 2007

Nadřazenost Evropanů, celá ta jejich nechutná a dutá nadřazenost, jakou pozoruji ve zdejších kontinentálních ulicích, plných vitrín a obnažených supermarketů, projevuje se vypracovanými systémy buzerací, kontrol a povinností, jaké si tito lidé na sebe sebemrskačsky ušili a coby nejvyšší morální požadavek naložili, aby byli neustále jeden druhému na očích. Nejsou už žádná roční období, dokonce i to počasí je zprůměrované. Špinavá šeď se převaluje ulicemi jako kašovitá hmota, ve které se brodíme. Lidé zredukovaní na jakési siluety, které si telefonují během nákupů, a bědné hrbaté stíny starců tmavnoucí na zbytcích sněhu na Invalidovně, kam právě přicházím, pomyslel jsem si.

 

Na Příkopech

Do výkladních skříní byla umístěna bezmasá torzovitá těla s ženskými hlavami a jinými otočnými obličeji. Lidé se u nich zastavují a jejich obrazy zvolna prostupují dovnitř. Odněkud zaznívá pláč. Malá holčička se těší, že budou Vánoce.

 

V pražském …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě