Rozsáhlý televizní rozhovor vedl v roce 1990 s W. G. Sebaldem švýcarský kritik a autor Proustovy biografie Andreas Isenschmid. Společně v něm rekonstruují proces psaní knihy Pocity. Závratě, ve které autor spojuje italské zážitky Stendhalovy, Kafkovy i své vlastní.
Jako literární redaktor přečtu během roku řadu knih – dobré, špatné, veselé, méně veselé. Musím ale přiznat, že s tak svéráznou knihou, jako je ta, o níž budeme v následující půlhodině hovořit, jsem se dosud nesetkal. Člověk vlastně neví, co při jejím čtení pociťuje. Místy jako by dostával závrať – a tak se kniha i jmenuje: Pocity. Závratě. Co jste říkal svým přátelům, když se vás ptali, na jaké knize pracujete?
Ta otázka mi byla pokládána často. Já jsem v podstatě své názory většinou skrýval, protože jsem s psaním začal velmi pozdě. A když člověk tak úplně neví, jaký bude výsledek, nechce se předem vyjadřovat k něčemu, co třeba neuspěje. Když se mě ptali bližší přátelé, co to zase provádím, říkal jsem jim, že vlastně ani sám nevím. Píšu jakýsi fiktivní text, částečně biografický, částečně autobiografický, částečně esejistický, zčásti jde o popis obrazů, zčásti o cestopisy a zčásti o pokusy psychogramatického druhu, kdy se člověk při psaní pokouší proniknout …
