Zřídkavá odvaha k bájení

Česká próza roku 2020

Uplynulý rok byl výzvou k hledání různých forem distančního literárního provozu i k pokusům pandemickou situaci bezprostředně reflektovat. V tuzemských prozaických textech se nicméně výjimečné okolnosti zatím žádnými mimořádnými či překvapivými tendencemi neprojevily.

Rok 2020 přinesl v mnoha oblastech našich životů ztráty a také řada aktérů literárního provozu se dostala do – mírně řečeno – svízelné situace. Při pohledu na českou prózu však uplynulá sezóna nijak tragicky nevypadá. Jarní a podzimní uzávěry sice odsunuly vydání některých knih a samozřejmě omezily možnosti jejich osobní propagace, co do množství titulů a v řadě případů též co do kvality se ale o nějakém markantním propadu mluvit nedá.

Možná by někdo čekal, že se tak všudypřítomné téma, jakým je pandemie, záhy propíše i do literatury a inspiruje spisovatele ke kýženému, vpravdě existenciálnímu Dílu; žel nestalo se tak. Na velký „koronavirový román“ si ještě budeme muset počkat. Zatím se vedle pružnější časopisecké a internetové produkce objevilo jen několik pokusů tuto již několik měsíců trvající „aktualitu“ pojmout do próz – učinili tak například Jan Sojka v komorních povídkách z cyklu Rodina a jiné regály či mnozí z devatenácti prozaiků …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky