Requiem za balkánský sen - hudební zápisník

V pátek 19. února vyšly do ulic Bělehradu, Záhřebu, Lublaně, Sarajeva a dalších měst bývalé Jugoslávie tisíce lidí, aby se rozloučily s písničkářem Đorđem Balaševićem. Vydali se na místa, která zmiňoval v textech, a na náměstích zpívali jeho nejslavnější písně.

V osmdesátých letech byl Balašević všudypřítomný: jeho skladby se hrály v rádiu i televizi a jako kluk jsem na ně narazil i ve sbírce audiokazet svých rodičů, hned vedle hitů skupiny Queen a Bachových Braniborských koncertů. Balaševićovy písně, které s neobyčejnou jazykovou dovedností vyprávěly o osudových láskách a rázovitých figurkách, už tehdy byly součástí kulturní encyklopedie zatím jen lehce dysfunkční socialistické Jugoslávie. Truchlení nad slavným písničkářem bychom proto mohli snadno připsat společným vzpomínkám lidí, kteří prožili mládí s jeho sentimentálními baladami. Jejich lehce nostalgická nálada se ostatně ke smutku náramně hodí. Přinejmenším stejný význam však měly i skladby společensky a politicky angažované, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky