eskalátor

V severosibiřském Norilsku, považovaném za nejznečištěnější město na světě, vyrostla začátkem letošního roku farma na těžbu bitcoinů. Její provozovatel, ruská firma BitCluster, zdůrazňuje výhodu zdejší levné elektřiny – globální provoz kryptoměn dnes spotřebuje víc energie než středně velká evropská země. Zrovna v Norilsku sice při loňské havárii v tepelné elektrárně uniklo dvacet tisíc tun ropy do řeky a tundry, ale co naplat, poptávka tu je. Trh s kryptoměnami roste a přesouvá se na něj i část obchodu s uměním: třeba nejnovější klip skupiny Pussy Riot, která svými intervencemi kdysi dokázala tnout do živého – to ale členky ještě nosily na hlavách pestrobarevné kukly a západní liberální média v nich teprve rozeznávala své miláčky. Teď Naděžda Tolokonnikova v rozhovorech pro mondénní magazíny vysvětluje, že nová píseň (v níž sledujeme její hologram v podobě děvčátka s copy a v krátké sukýnce, které utíká panenskou krajinou, ale doběhne do temné pustiny plné ruin) pojednává o problému deprese, opakuje, že Putin opravdu musí skončit, a zdůrazňuje, že je anarchistka, a právě proto se rozhodla klip zpeněžit jako NFT – „nezaměnitelný token“, jakýsi digitální originál uměleckého díla obchodovaný v kryptoměnách. Případný výtěžek prý půjde na podporu obětí domácího násilí. Hezké, kdo ale napraví škody způsobené těžbou uhlí, kovů a kryptoměn v Norilsku? Ještě před pár lety Tolokonnikova na tohle téma napsala esej, teď už jí to je zřejmě fuk. A přitom jde o její rodné město.

M. Špína

Praha 1 zažila v březnu další dějství komunální veselohry volně inspirované Stroupežnického Našimi furianty. Vedení městské části v čele se starostou Petrem Hejmou se rozhodlo provést „revitalizaci“ takzvaného Anenského trojúhelníku nedaleko Karlových lázní. Drobná zelená plocha, jichž je v centru města pomálu, měla být za pětadvacet milionů korun rekonstruována, přičemž rekonstrukce (eufemismus pro vybetonování) měla začít skácením stoletého javoru stříbrného. Proti tomu se postavila část občanů i opozičních zastupitelů, kteří na podporu javoru sepsali petici, uspořádali demonstraci a došlo dokonce na založení „Javorové hlídky“, aby strom nedošel „náhodné“ újmy. Dřevinu však nakonec zachránil, alespoň prozatím, nečekaný aktér – holub hřivnáč. Opeřenec totiž na stromě zahnízdil a Česká inspekce životního prostředí zakázala kácet, dokud i s mláďaty neodletí.

M. Metelec

Ze Spojených států a Evropské unie, které vždy stavěly volný obchod nade vše, se alespoň v případě vakcín proti covidu stali tvrdí zastánci protekcionismu. USA nechtějí umožnit vývoz desítky milionů dávek preparátu od AstraZeneky, byť tuto vakcínu ani neschválily k použití, a podobně se chová i Brusel. Namísto kapitalistické volby mezi volným obchodem a protekcionismem bychom však nyní potřebovali spíš solidární a nekomodifikovanou spolupráci. Pokud se totiž nepodaří koronavirus zastavit na všech kontinentech, je téměř jisté, že se epidemie na bohatý Sever brzy vrátí. To je ovšem daleko za myšlenkovými obzory mocných tohoto světa. Na čem se vlastně dokážou dohodnout státy (a jejich elity), když nejsou schopny spolupracovat ani na záchraně vlastních obyvatel?

O. Sojka

Do podzimní volební sklizně zbývá dost času, přesto kandidáti již nyní odpadají jako zralé hrušky. Pavel Novotný, bulvární tvář ODS, uraženě oznámil konec členství ve straně s tím, že se k němu zachovala uboze. Skutečný důvod vrácení legitimace je však prozaický – na volební kandidátku měli přístup jen ti bez záznamu v trestním rejstříku. Předvolební klání opouští i Novotného liberálně demokratický protějšek – chvilkový pohodář a milio­­nový kluk Mikuláš Minář. Jeho hnutí chtělo do konce března posbírat alespoň sto tisíc podpisů, za lockdownu však nemohlo rozjet odpovídající kontaktní kampaň. A do třetice všeho nejlepšího, do voleb nezamíří ani Václav Klaus junior. Milovníci Trikolóry ještě slzy ronit nemusí, strana pokračuje, jen jejímu vůdci došla dle vlastních slov šťáva. Vzhledem k tomu, že jeho otci nechybí, třeba se ještě dočkáme nevídané generační výměny.

V. Ondráček

V množství špatných zpráv se přece jen objevila jedna dobrá: utrácení zvířat v zoologických zahradách je zažehnáno. Zásadní propad příjmů, který by v krajních případech mohl vést až k vybíjení vybraných kusů, vykryje subvence na krmivo, a nebudeme tedy „jedněmi zvířaty krmit ta druhá“, jak loni zvažovala ředitelka jisté německé zoo. Českou vládu na tento černý scénář – o necelý rok později – upozornil ředitel královédvorského safari. Výzva zapůsobila, z rozpočtové rezervy bylo uvolněno osmdesát milionů, veřejnost si oddechla. Utracení slona, gorily či lva, z nichž někteří se léčí s covidem, není příjemná věc. Je sice fakt, že se určité druhy přemnožují (například kopytníci)… Osobně bych ale nechtěl mít na svědomí ani taková stvoření, jako jsou ­gaviál nebo outloň, o kterých jste nejspíš v životě neslyšeli, nicméně pár nadšenců je podporuje formou dobrovolných příspěvků. Podobné dárcovství možná znáte z kulturního provozu – i když sbírky na lidi bohužel tolik netáhnou (ačkoli ani je pochopitelně nikdo nechce mít na svědomí). A tím se dostáváme zpátky ke špatným zprávám. Zásadní propad příjmů tuzemské živé kultury povede k likvidaci některých dlouhodobě ohrožených druhů. Jestli se najdou prostředky na jejich záchranu, je otázka, mimo jiné i proto, že vláda se teprve dozvídá o tom, že vůbec existují. Je sice fakt, že také v uměleckých oborech občas dochází k přemnožení (například herci)… Přesto doufám, že nedojde na krajní řešení a nebudeme krmit jedněmi umělci ty druhé.

M. Cecek