Smrt Petra Kellnera vyvolala kromě devótních poklon mainstreamových médií i vlnu kritiky, která se většinou zaměřovala na pochybný původ jeho bohatství a zejména na byznys s půjčkami. Trochu stranou ale zůstaly škody, které Kellner i další miliardáři způsobují české krajině.
Uplyne pár desítek let a na Kellnera i Home Credit si už vzpomene jen málokdo. Jenže i v té době bude ve středočeské osadě Dolní Podkozí nejspíš pořád stát jeho obří luxusní vila obklopená 130 hektary oploceného lesa, ve kterém se budou moci malebnou přírodou nerušeně kochat jen Kellnerovi dědici nebo jiný oligarcha, který areál koupí. Co na tom, že ani soukromý les si v Česku oplotit nesmíte a obora určená pro chov zvěře může být pro veřejnost uzavřena jen dočasně a ve vymezených případech. Miliardy, které pohnuly národní politikou, dokážou snadno ovlivnit i regionální byrokracii, a tak panství údajného chovatele daňků zůstává oploceno.
Nejde přitom o ojedinělý exces. Režisér Martin Marek loni v pořadu ČT Nedej se zdokumentoval oboru Leoše Novotného Radějov, jež zabírá 1 600 hektarů přímo v srdci CHKO Bílé Karpaty, a Hnutí Duha zase upozornilo na podnikatele Jindřicha Grossera, který chce stejným způsobem oplotit tři sta hektarů v údolí řeky Moravice na severní Moravě. Nejde přitom výlučně jen o hříchy polistopadových zbohatlíků – jednou z největších blokád krajiny je obora Květov na orlickém panství miláčka českých liberálů Karla Schwarzenberga. Našli bychom i mnoho menších případů, ale všechny mají společné rysy – jejich majitelé se uchylují k nechutnému zastrašování veřejnosti, svévolnému zabraňování vstupu a mystifikacím, které mají zakrýt prostý fakt, že existence dlouhodobě oplocených obor je v rozporu se zákonem.
Privatizace krajiny nedělá potíže jen houbařům a turistům, ale může mít fatální následky, které se dají jen velmi obtížně napravit. Proměny vlastnické struktury pozemků se totiž projevují ještě po stovkách let a ovlivňují povahu celé společnosti. Vidět je to třeba ve Španělsku, kde jižní regiony více inklinují k levici, protože na velkostatcích sebraných v dávném středověku Arabům tradičně pracovalo více bezzemků, kdežto Sever plný malých pozemkových vlastníků inklinuje k pravici. A asi nejtypičtějším příkladem penězi zničené krajiny je Anglie. Při procházkách tamním venkovem musíte každých pár desítek metrů otevírat branky či přelézat ploty, vyhýbat se ostnatému drátu a neustále v mapě kontrolovat, kde máte tzv. right of way a odkud vás může vlastník vyhnat – to vše jen kvůli svévoli tamní staré i nové aristokracie, která i po stovkách let demoluje vjem z krajiny a vyhání většinu populace z přírody do měst.
Právo na volný průchod krajinou je jedním z nejvýznamnějších a v globálním srovnání poměrně vzácných symbolů společenské rovnosti a sdíleného bohatství. Pokud ale bude česká veřejnost ustupovat svévoli miliardářů a papouškovat lokajské názory, podle nichž je plot právem vlastníka, skončíme za ním brzy všichni.