Opouštění mediality?

Problémy divadla v kyberprostoru

Následující text je polemickou reakcí na článek Adaptace, nebo přežití? herečky a filosofky Anny Luňákové, která má za to, že nucený přesun do online prostředí může vést k zásadní proměně toho, co vůbec považujeme za divadlo. Je tento vnější tlak přínosem, nebo překážkou divadelní tvorby?

Anna Luňáková v lednovém článku Adaptace, nebo přežití? O možnostech autenticity streamovaného divadla (A2 č. 1/2021) popisuje situaci, v níž se v současnosti odehrává divadelní tvorba, jako „hybridní existenci v reálném i virtuálním časoprostoru“ a hledá odpověď na otázku, zda je streamování inscenací dočasným „přežíváním“ divadelních scén, anebo jde o nový způsob inscenování, tedy jakousi adaptaci na online prostředí. Zamýšlí se i nad možností „třetí divadelní reformy, historicky navazující na první, kam spadá inscenování Wagnerova Prstenu Nibelungova, a druhou, vyvolanou například poetikou Antonina Artauda nebo dokumentem Bertolta Brechta“. Její optimistický náhled na to, co online prostředí může přinést divadelní tvorbě, však – možná záměrně – opomíjí mnohé z toho, co vůbec dělá divadlo divadlem.

 

Divadelní reformy

Nejprve krátký exkurs do historie: …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě