První jarní oheň - sloupky psané na vodu

Lui­-lui­-lui­-lui.“–„Swift­-swift­-swift­-swift­-swift­-swift.“ – „Kepoutý­-kepoutý­-kepoutý­-kepoutý­-kepoutý.“ –„Frossst­-frossst­-frossst­-frosst­-frosst­-frosst.“ Zahrada v dubnu, brzy ráno, je plná amerických spisovatelů. V zahradní vaně leží hnědý led. Přes den roztává a listy lípy z podzimu v něm rozmrzají a pouštějí hněď a v noci znovu tuhnou. Jistě, jeden Angličan!

Kameny ohniště jsou po zimě mírně rozvalené. Kopu popel a ve vrstvách ho vybírám, viklám kameny, mezerami vtlačím ty slisované kusy do podloží a nějak to celé srovnám. Podpálím uschlou větev túje, která krátce a s prskáním zaplane a v okamžiku se promění v oranžovou větev korálu, kolébající se v moři prudce ohřátého vzduchu. Přiložím druhou. Při pohledu na sálající túji jsem si ale nejdřív …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky