Slum není jen emotivní zkratka

Organický chaos milované i nenáviděné Kibery

Reportáž z keňské Kibery, která bývá stereotypně popisována jako jeden z největších slumů na světě, vznikla na základě půlročního autorova pobytu v lokalitě a výzkumu, který tam prováděl. Zachycuje odvrácenou stranu městského rozvoje, důležitost nicnedělání a princip pospolitosti jako systém, jenž umožňuje přežít v chudobě.

Kibera je neformální osídlení v Nairobi, kde na rozloze šesti a půl kilometru čtverečních žije přibližně dvě stě až tři sta tisíc obyvatel. Nesprávně bývá označována jako největší slum Afriky. Vznikla na začátku 20. století, když britská koloniální vláda nabídla půdu na periferii Nairobi vysloužilým núbijským vojákům za jejich zásluhy v armádě. Kibera je núbijský výraz pro les, který toto území tehdy pokrýval. Vojáci posléze využili povolení využívat půdu k tomu, že ji neoficiálně pronajímali lidem, kteří migrovali z venkova do měst. O pár desítek let později se Kibera proměnila v nechvalně proslulý slum, který bývá popisován jako jedno z nejtragičtějších míst na světě.

 

Slum jako stigma

Když se řekne slum, okamžitě se nám vybaví obrázek bezbřehého chaosu na okraji měst, území plného plechových chatrčí, odpadků a strádajících lidí. Slum je tedy zkratka, která nejen že nese jasný popis fyzického prostředí, ale také nabízí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky