Smysl v každodenním nesmyslu

Jak myslet město naruby?

Obsáhlou publikaci Město naruby připravil sociální antropolog Radan Haluzík (rozhovor s ním najdete na straně 21). Kniha přibližuje čtenářům, jakou roli v přemýšlení o městě může hrát periferie, liminální místo nebo vágní terén. Akademická serióznost se přitom mísí s literární hravostí, ne vždy zcela úspěšně.

 

 

 

 

Poprvé mě ta představa dohnala už v mateřské škole: náš oprýskaný byt v druhém patře domu na předměstí malého okresního města se najednou otočí vzhůru nohama, ze stropu se stane podlaha, skříně visí dolů jako tlusté krápníky a my musíme překračovat zdi nade dveřmi. Představoval jsem si to pokaž­dé, když jsem neměl nic lepšího na práci, když jsem zrovna nebyl v zahradě se starým sukovitým kaštanem, u štěrkové cesty před garáží, v obchodě, ve kterém pracovali moji rodiče. Časem jsem pokaždé myšlenku převrácených pokojů vypudil z mysli, nikdy mě ale neopustila úplně. Pokaždé, když si prohlížím nový byt, myslím na to, jak by se chodilo po jeho stropě.

Tu zvláštní obsesi mi pomohl pojmenovat spisovatel Michal Ajvaz. Ve druhé kapitole knihy Město naruby s podtitulem Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy, kterou uspořádal sociální antropolog Radan Haluzík, se Ajvaz svým …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky