Vágní terén

O opuštěných prostorech velkoměst

Architekt Ignasi de Solà­-Morales Rubió zavedl v devadesátých letech minulého století pojem „terrain vague“, jímž označoval neudržované plochy měst s nejednoznačným významem – místa, která existují mimo oficiální kulturní, sociální a ekonomické funkce a struktury městského života.

Zobrazování metropole v médiích má již od svých počátků k dispozici jeden obzvlášť příhodný nástroj, totiž fotografii. Obrazy Paříže, Berlína, New Yorku či Tokia a osídlených kontinuí prvního, druhého a třetího světa vstoupily do naší paměti a imaginace právě díky fotografii, technologické vymoženosti z doby rozkvětu těchto velkoměst. Krajinářská fotografie, letecké snímky a fotky domů a lidí obývajících velkoměsta jsou důležitými nositeli informací o konstruované lidské realitě, jíž je moderní metropole.

Technický a estetický vývoj fotografie odpovídá způsobům, jakými se vyvíjel náš cit pro zobrazování architektury, a to do té míry, že dnes své chápání architektury nedokážeme oddělit od oné zprostředkovatelské role, kterou v něm hrají fotografové. Manipulace s fotografovanými objekty – záběr, kompozice, detail – jednoznačně ovlivnila naše vnímání zachycených architektonických děl. Dějiny …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky