Zpráva o blouznění

Život jako experimentální prostor umění

Ohnivý anděl, první zveřejněný román vůdčího představitele zakladatelské generace ruského symbolismu Valerije Brjusova, vyšel loni v češtině již popáté, tentokrát v novém, třetím překladu. Stylizovaná próza z počátku minulého století dodnes láká nejen překvapivými biografickými souvislostmi.

Zpočátku, když Valerij Brjusov Ohnivého an­­­děla (Ogněnnyj angel, 1908; první české vydání 1913) vydával na pokračování ve svém časopise Vesy, jednalo se o mystifikaci a autor románu vystupoval pouze v roli editora a překladatele fiktivního německojazyčného rukopisu z období renesance. Podobné hry byly pro přelom století příznačné a sám Brjusov v nich nebyl žádný nováček. Už v devadesátých letech 19. století ve třech básnických sbornících nazvaných Ruští symbolisté představil novou podobu ruské poezie s celou plejádou jmen, jež ovšem – jak se ukázalo – většinou patřila jemu. Když ale svůj román v roce 1908 poprvé publikoval knižně, stálo na obálce už jeho jméno.

 

Tragikomické odlesky

Ohnivý anděl je historický román, a dá se říct, že hned dvojnásobně. Příběh o jednom ne­­obyčejném roce v životě německého humanisty a dobrodruha, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky