Nůž v srdci

Dědictví gialla v současném filmu

Styl giallo – spojený s tvorbou Daria Argenta – vzkvétal v Itálii v sedmdesátých letech, v poslední době se k němu ale filmaři vracejí. K vlně neo gialla patří také trojice snímků Berberian Sound Studio, Střihač a Nůž v srdci, v nichž se hlavním motivem stává samotný proces natáčení filmu.

Před padesáti lety natočil Dario Argento v rychlém sledu svou „zvířecí“ trilogii, sestávající z režijního debutu Pták s křišťálovým peřím (L’uccello dalle piume di cristallo, 1970) a snímků Devítiocasá kočka (Il gatto a nove code, 1971) a Čtyři mouchy na šedém sametu (4 mosche di velluto grigio, 1971), a podle mnohých tím zahájil vlnu giallo filmů. Nebyl zdaleka jediný, kdo si tehdy v rámci kriminálního žánru pohrával s motivy psychopatických vrahů, excesivního násilí nebo vzrůstající paranoie a s hyperstylizací v obrazové i zvukové složce filmu. Jako prvnímu se mu ovšem podařilo prorazit a odhalit kasovní potenciál nového žánru. Italská „žlutá vlna“ se posléze přelila i na filmová plátna dál na západě a režisérovo jméno zůstalo s giallem trvale spojeno, přestože jeho další snímky už se bez sadistů v kožených rukavicích většinou obešly a mají blíže k fantaskním hororům.

 

Masakr zeleniny

Sám Argento o giallu mluví jako o filmovém stylu, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě