Snu o samosprávě jsem se nevzdal

S Petrem Uhlem o revolučním marxismu a Chartě 77

Prvního prosince nás zastihla smutná zpráva o úmrtí Petr Uhla, jednoho z nejvýznamnějších československých disidentů, levicových publicistů a vězňů svědomí, který dokázal vždy zůstat věrný svým zásadám a idejím spravedlnosti a svobody. Následující rozhovor se odehrál na jaře 2015 a v češtině nebyl dosud publikován.

Před rokem 1989 jste patřil mezi nejvýraznější kritiky minulého režimu z pozic revolučního marxismu. Jak jste se k revolučnímu marxismu dostal a odkdy jste marxistické pozice zastával?

Já jsem se dostal k revolučnímu marxismu přes marxismus bez přívlastků a s marxismem jsem se postupně začal identifikovat během studií na strojní fakultě pražské techniky pod vlivem docenta Jiřího Hermacha. V šedesátých letech patřil k reformnímu křídlu KSČ, byl členem týmu, který v roce 1968 vytvářel Akční program KSČ, a působil na Akademii věd. Po roce 1969 byl vyloučen ze strany, pak dokonce podepsal Chartu 77, v níž byl činný ve skupině bývalých komunistů. Později odešel do exilu. Vzhledem k tomu, že jsem se díky svému otci už na gymnáziu naučil francouzsky, měl jsem navíc přístup k francouzské literatuře. Znal jsem Trockého, jehož díla byla v Československu poměrně rychle překládána, některé knihy jsem ale četl i ve francouzštině. Později – od roku 1965, když mi bylo teprve dvacet …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě