Když pršeli ptáci

Prostory úniku v současném québeckém románu

Díky Margaret Atwoodové si čtenáři spojují současnou podobu kanadské literární dystopie především s anglofonní prózou. Mnohem intenzivněji se však projevuje ve francouzsky psaných québeckých románech, jejichž dystopické či eschatologické ladění rezonuje s typickým prostředím tamních příběhů – divočinou a venkovem.

V současné kanadské literatuře si můžeme všimnout zvýšené produkce dystopií či románů s motivem konce světa. Přes celosvětovou popularitu anglofonních spisovatelek Emily St. John Mandelové, autorky Stanice 11 (2014, česky 2015), a zejména Margaret Atwoodové, kterou proslavil Příběh služebnice (1985, česky 2008) nebo trilogie MaddAddam (2003, česky vyšel jen první svazek Přežívá nejsmutnější, 2005), romány, filmy, ale i poezie s eschatologickou tematikou vznikají především ve frankofonním Québecu. Na příkladech několika současných románů a jednoho filmového zpracování se pokusím přiblížit motiv úniku, s nímž québečtí autoři ve svých dílech často pracují.

 

Lesní komunita

V románu Pršeli ptáci (2011, česky 2018) vypráví kanadská frankofonní autorka Jocelyne Saucierová o velkých požárech, které vypukly na počátku 20. století v provincii Ontario. Dvě ženy, fotografka a stará dáma, přijíždějí z velkoměsta do kanadské divočiny a seznamují se zde se dvěma outsidery. Starci …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě