Kniha Jaceka Dehmela Saturn s podtitulem Černé obrazy ze života mužů Goyovy rodiny svým názvem a obálkou naznačuje, že půjde o biografické vyprávění o slavném malíři či příběh jednoho z jeho nejznámějších obrazů. Autor však dokázal víc: nalezl literární ekvivalent Goyovy „odpudivé metody“.
„Goya zaplňuje zdi svého domu, jako by to byla Sixtinská kaple. Ale nikoli proto, aby hlásal velkolepost stvoření. Ale aby stvoření zrušil. Quinta je místem deklarace, kde to, co je v člověku společenské, klesá na nulu, a co je sociální, se totálně rozpadává,“ píše v eseji věnovaném jedné z Goyových černých maleb maďarský estetik Lázsló Földényi (vyšel ve slovenském výboru Goyov pes, 2007). Polský básník, prozaik, překladatel a malíř Jacek Dehnel nám ve svém románu Saturn. Černé obrazy ze života mužů Goyovy rodiny (2011) Goyovu poněkud makabrózní kapli zpřístupňuje. Podobně jako Goya vrstvil na suchou omítku husté olejové barvy, přesycuje i Dehnel své vyprávění ornamentálním jazykem a obrazy nezřídka stejně nesnesitelnými a obsedantními. I Dehnelův román můžeme považovat za prostor, v němž se tu se zvráceným potěšením, tu s plíživou hrůzou zaznamená absolutní rozpad všech myslitelných hodnot.
Dům hluchého
Zdá se, že vše zásadní prozradí Dehnel již v …
