Talentovaný básník Rudolf Altschul (1927–1945) během svého krátkého života napsal pouze několik textů, ale navzdory tomu byl surrealisty pasován mezi legendární tvůrce. Jeho básně nyní vycházejí v útlém souboru, nazvaném Otázky rychle kladené v běhu.
Ač bez dogmat, bez církve, bez partaje, i surrealismus má své svaté. Osobnosti co do svého statusu spíše exkluzivní než prestižní – a více postavy než osobnosti: hrdiny fascinovaných vyprávění. Oč méně artefaktů po sobě dokázali či dostali možnost zanechat, o to intenzivnější závrať – předslast i nauseu – pociťujeme před jejich do šera vtlačeným reliéfem. Francouzští surrealisté mají takového „patrona“ v Jacquesu Vachém, dandym, jehož esprit natrvalo uhranul Andrého Bretona, čeští pak v Rudolfu Altschulovi, unikavém protějšku v patrně nejosudovějším setkání Zbyňka Havlíčka.
Živoucí střetnutí vesmíru a mne
Zemřel-li Vaché mladý a za okolností ne zcela vyjasněných, Altschul zemřel ještě mladší a za okolností ještě obtížněji dopátratelných – o to ovšem tragičtějších: nejspíš jen několik dní před svými osmnáctými narozeninami (v dubnu 1945), a to buď v koncentračním táboře Bergen-Belsen, nebo na pochodu smrti …
