Píseň o svárovské stávce

Ach světe, ty panuješ, ty ten chudý národ nemiluješ!

Svárovská továrna, ta je hezká, jenže si v ní každý dělník stýská.

Dostali na sebe pána zlého, Palmeho, krejčího šámavého.

On, který dříve vymet ledačehož, o tom nevěděli praničehož.

Pětadvacet roků pracovali, až si svoje hnáty ochroměli.

Když chtěli, aby jim krejcar přidal, hned na ně rakouské vojsko vyzval.

Posledního března právě bylo, když do Svárova vojsko přijelo.

Než ráno vyšla sluneční záře, viděli jsme tu udatné tváře.

U továrny stojejí sami stále a snad neměli žádné kuráže.

Kuráž musel Palme koupit, než mohli svárovský most obstoupit.

Dělníci chtěli u Palmeho mluviti, a on poručil do nich píchati.

Když pátá hodina večer byla, po píchání hned zas střelba byla.

Lidé utíkali mnoho prudce, každý měl v kapse strčené ruce.

Po boji ta strašná doba byla, když se nacházela mrtvá těla.

Ach, tu bylo pláče, naříkání, tu viděti na smrt raněný.

Matky pláčou a ruce spínají, když své známé raněné viděly.

Manželka naříká pro manžela, ach, jak jsem s dítkem osiřela.

Palme, ten snad již jest spokojený, že na jeho dělníky dal stříleti!

 

Kramářskou píseň z roku 1870 vybral Michal Špína