Z chystané antologie české anarchistické poezie jsme vybrali několik básní známých i pozapomenutých autorů, v jejichž díle se odrážejí vzdorné politické i sociální nálady první poloviny 20. století, ale také dekadentní cynismus a rozčarování.
Michal Mareš
SVÁTEČNÍ DEN
Poslední kry žlutých ledů
v kalné vodě plují.
Vrby na břehu se plní šťávou,
vlažné větry dují.
Lámou proutí keřů vrbin
malé, velké děti,
temný, jasný z proutí píšťal
hlas přes luka letí.
Praskly kukly pestrých brouků,
živy opět sady. –
Beze slunce, v domě chudých
Básník zmírá hlady!
Kamil Berdych
MÁJOVÁ
Je doba zlá a vražedně až hnusná
a zvolna mře v ní vše, co cítí lidsky.
Evangelia society hnusná
dnes nelze hrát už ani blasfemicky…
Zas Máj. Tož Máj. Velebný půjde průvod
tak jako jindy… jako kolikráte…
prapory, hesla… ventilační důvod…
toť, Máji, Tvoje posvěcení svaté.
Při rudém ohni, jenž dnes slavně hřeje,
svou velkou Zášť zas zazpívají marnou…
Můj Máji! Máji! (Jak se hlas můj chvěje!)
Tys laxní, ideovou ohřívárnou.
A chtěl bych mstít …
