Aby se nezapomnělo

Gazdík, Padevět a moderní dějiny

Ministr Petr Gazdík svůj poradní tým k chystané reformě školství uvedl slovy: „Chtěl jsem lidi, kteří mi nebudou kývat, ale budou oponovat a hledat to nejlepší řešení.“ Jedním z nich je nakladatel Jiří Padevět, který zodpovídá za nové pojetí výuky moderních dějin. Jaký je jeho pohled na historii a proč není pro zmíněný úkol nejvhodnější osobou?

Tři měsíce předtím, než osmáci ze základní školy Na Dlouhém lánu natočili češtinářku, jak při hodině slohu šíří kremelskou propagandu, vláda předestřela záměr posílit výuku moderních dějin. Rámcové vzdělávací programy by po žactvu nově měly chtít víc než stenografovat výklad do sešitu a vyjmenovat znaky a příčiny vzniku totalitárních režimů. Měly by klást větší důraz na historii 20. století, projektovou výuku a práci s archivními prameny. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) zároveň – ještě za ředitelování Zdeňka Hazdry – představil učebnici Soudobé dějiny pro deváťáky (2022), která podněcuje ke kritickému myšlení. Tyto pokroky v metodice ale mají háček. Ministr školství Petr Gazdík chce nyní v dané věci vycházet z názoru Jiřího Padevěta, historika, jehož přístup jako by se vracel před zakladatele vědecké historiografie Leopolda von Ranke, který zemřel v roce 1886.

 

Hrdinové a zrádci

Když Ranke rekonstruoval historickou skutečnost, probíral se …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě