Světlo z nicoty

Detektivní antiutopie Disco Elysium

Užíváte si dialogy, které mezi sebou vedou váš neokortex a plazí mozek? Je pro vás internalizace komunistických či fašistických idejí příležitostí k myšlenkovému experimentu? Zasekáváte se na detailech? Pokud ano, nezdráhejte se vstoupit do deziluzivního světa hry Disco Elysium.

Disco Elysium je dílo vyzývající ke kontemplaci, jejímž výsledkem je v lepším případě zmnožení otázek a nejasností. 3D izometrická CRPG hra z roku 2019 vyšla loni v rozšířené verzi a kromě majitelů slabších univerzálních výpočetních strojů se s ní nyní mohou seznámit i uživatelé herních konzolí. Za jejím vývojem stojí estonské nezávislé herní studio ZA/UM. Možná by ale bylo lepší hovořit o umělecké skupině. Disco Elysium lze totiž považovat za herní gesamtkunstwerk: jeho textuální tělo čítající něco přes milion slov utkalo více než tucet autorů a autorek; hudební složka o celkové délce 6 971 vteřin, rozprostřená do třiceti písní, je dílem britské indierockové skupiny Sea Power; výtvarné pojetí osciluje mezi estetikou Francise Bacona a Hieronyma Bosche; a v neposlední řadě je třeba zmínit kongeniál­ní mrazivý dabing. Projekt přitom začal tak trochu jako vtip: jeho iniciátor Robert Kurvitz se snažil vybřednout z alkoholismu, do nějž upadl po komerčním neúspěchu své knihy, která …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě