Jan Tesař patří k inspirativním a nonkonformním hlasům české historiografie, ale také k představitelům odporu vůči normalizačnímu režimu. Jeho badatelské zaměření na protinacistický odboj se tak spojilo s životním osudem, který působí unikátně i v rámci českého disentu.
Česká intelektuální scéna není příliš bohatá na postavy typu Jana Tesaře. Většina intelektuálů zůstává uzavřena v úzkých hranicích vlastních disciplín či se snaží aplikovat a dohánět světové trendy. Jen málokdo je ochoten riskovat a představit vlastní koncepci, která by narušovala aktuální status quo. Historik protinacistického odboje Tesař mezi takové autory patří. V jeho pojetí odboje přitom nešlo pouze o minulost, ale často i o přítomnost a budoucnost. Na základě znalosti chování české společnosti za protektorátu i taktik odbojových skupin Tesař posuzoval československou normalizaci i možnosti rezistence vůči ní. Sám byl postupně aktivním odpůrcem normalizačních pořádků, politickým vězněm a emigrantem z donucení. Po rozdělení republiky ostentativně odešel na Slovensko.
Nonkonformní oponent
Vyjma tříleté nucené pauzy po politických prověrkách roku 1958 působil Tesař od poloviny padesátých let do roku 1969 ve Vojenském historickém ústavu. Od roku 1961 se zároveň …
