Zkraje devadesátých let nepřehlédnutelný Petr Miller je dnes takřka zapomenutý. Příběh dělníka, který se v roce 1989 postavil do čela dělnického stávkového hnutí a stal se jednou z výrazných tváří Občanského fóra, se odlišuje od tradičních politických trajektorií. I proto je třeba uvítat knižní rozhovor Poslední kovák – první ministr.
„Se mnou musíte opatrně, já se trochu vymykám běžným soudům a nehodím se do žádné škatulky,“ odepsal někdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Miller historiku Jakubu Šloufovi na žádost o knižní rozhovor. Rozhovor nicméně vznikl a kniha Poslední kovák – první ministr vykresluje Millerovy pozoruhodné životní osudy od komplikovaného dospívání přes profesní zakotvení v ČKD až po nečekaný politický vzestup v polistopadovém Československu a další peripetie, spojené s ekonomicko-politickými proměnami. V rozhovoru se přitom prolínají témata politická i osobní, která dotazovaný popisuje s břitkou otevřeností. Dokáže být značně kritický k vlastní rodině i někdejším politickým souputníkům, ale umí popsat i vlastní nezdary a pochybení. Šlouf přitom zvolil „čapkovskou“, nepříliš konfrontační formu – dokonce se za pokládání některých otázek předem omlouvá. Dokáže však bývalého ministra nasměrovat k obecnějším tématům i při jeho vyprávění o předlistopadové …
