Próza Období hurikánů, která z mexické spisovatelky Fernandy Melchor učinila jeden z nejvýraznějších hlasů současné latinskoamerické literatury, vyšla koncem loňského roku v českém překladu Anežky Charvátové. Fiktivní městečko La Matosa je plné násilí a dekadence, ale díky jedinečnému jazyku románu nepostrádá krásu.
„Ale vůdce ukázal na okraj úžlabiny a všech pět se po čtyřech plazilo po suché trávě, všech pět semknutých jako jedno tělo, kolem bzučely zelené masařky, až konečně rozeznali, co to tam čouhá ze žluté pěny na vodě: obličej mrtvoly hnijící mezi rákosím a igeliťáky, které tam zavál vítr ze silnice, snědá tvář, na níž se hemžila myriáda černých užovek a která se usmívala.“ Téměř tři sta stran souvislého textu, prakticky neděleného do odstavců, jsem přečetla na jeden zátah (a nikoli proto, že bych nevěděla, co s volným časem, ani proto, abych stihla uzávěrku čísla) a rozdýchávala to ještě asi dva dny. Možná bych měla mírnit prvotní nadšení? Nebýt nekritická? Hledat, co se dá románu vytknout? Moje úvahy ale skončily závěrem, že Období hurikánů (Temporada de huracanes, 2017) je novela total.
Mezi krásou a hnusem
Vše začíná nálezem mrtvoly ženy přezdívané Šamanka ve fiktivním pueblu jménem La Matosa (nomen omen: španělské sloveso matar znamená zabít) v mexickém …
