Vysočinou - literární zápisník

V zimě to tady asi nepostrádá tvrdost a jara jsou zde prý opatrná. Možná, že Vysočina bude opravdu nejkrásnější na konci července, kdy oči stále kloužou do hlubokých zelených jam. Hledáš tu duši v zeleni a zeleň v duši. Krajina nabízí jadrnou, svíravou plnost, ale taky podivuhodnou křivolakost, neustálý spád a změnu rytmu, ta krajina pod nebem nekonečna, které nás zas znepokojuje.

Putování krajinou je jedna z věcí, které nás dokážou proměnit, zvláště jsou­-li v ní místa jako Petrkov. Jakékoli návody a popisy tu ztrácejí smysl, tady musíš usednout a dýchat místní vzduch a vůni, vědět, že touhy jsou nenaplnitelné, ale někde přece jen sídlí, někde jsou na dosah dlaně, jež se jich nakonec přece jen může dotknout. Petrkovské stromy jsou tiché jak jejich dávný pastýř. Řeč se tu vtělila do dřeva, listů, květin a ptačího zpěvu. Možná se už na světě řeklo všechno, co se mělo říci. Nebo mám ještě přidat svoje zrnko písku? Slova se někdy neprodleně mění v to, co jsou – v kámen, květy, piliny, vatu, bláto, oheň, zlato. Dám ruku na to. A zrnko, které se zadrhlo, vyplivneme. Řeč hledá boha, který by se mohl za tebe vydávat, aby ty ses pak mohl vydávat za boha. Boha slov?

Jsme pohlazeni Petrkovem, a nic by nás nemohlo utěšit, když ne to – nešlo by se dobrat dobra, nebýt tady. Chtěl bys třeba psát jinak, vydat se jinou cestičkou slovíček, ale něco tě stahuje jinam, a to je Duch. Duch, jehož se nemůžeš zbýt, vyvarovat, zapudit jej. Stále je tady, i když ho zrazuješ, zapíráš a odháníš. A v Petrkově ho cítíš celým tělem i duší, je ale laskavý a mírný jak letní vánek. Dokáže být pevný a neoblomný, ale teď vládne jemné chvíli. Jak tu asi chutnají na podzim ořechy?

Cestovat znamená otevřít se jinému, ale nakonec jsou lidé rádi, že je alespoň něco stejné. Já a moje drahá jsme měli na Vysočině skvělé hostitele a průvodce, jimiž byli do kraje vrostlí Jakub Vaníček a Miloš Doležal. Přátelé, buďtež vám díky! Jakub provozuje v Přibyslavi útulný a dobře zásobený antikvariát, který dělá městečku čest. A Milošovy služby Vysočině a celé zemi jsou dobře známy.

Miloš Doležal spolu s Martinem Heroldem připravil v Humpolci úchvatnou výstavu Reynek v dialogu, která kromě několika desítek Reynkových prací představuje dvanáct umělců, jejichž díla s petrkovským mistrem nějak korespondují a souznějí. Nalezneme tu Aléna Diviše, Josefa Bolfa, Alfreda Kubina, Věru Novákovou, ale také Li Kche­-žana. Hned v úvodu výstavy nás zasáhne sekvence z filmu maďarského režiséra Bély Tarra Turínský kůň. Dlouhý záběr na koně táhnoucího zimní krajinou povoz s vozkou, doprovázený sugestivní hudbou, ohromí svou hloubkou a monumentálností. Prýští z něj tajemství, ukazuje někam k osudu a údělu člověka i zvířete v jejich zvláštním spojení. Smazává hranici mezi metaforou a skutečností, stává se nejjasnějším výrazem bytí. Kůň a člověk na cestě nepochopitelnými dějinami s neznámým smyslem – a čím déle sleduješ usilovný běh zvířete, tím větší se v tobě probouzí blízkost a sounáležitost, místy až nesnesitelná. A kdo jiný dokázal vyjádřit přírodu v jejím sesterství lépe než Bohuslav Reynek? Zážitkem je i recitace Reynkových básní v podání Ivana Martina Jirouse, kongeniální a pregnantní. Výstava představuje dokonale propracovaný a propojený celek a zůstane pro mě jistě jedním ze zážitků roku.

Zážitkem jiného druhu je zatopené městečko Zahrádka nedaleko Ledče nad Sázavou, jež za normalizace padlo za oběť přehradní nádrži Švihov. Místní byli nuceni sami zbořit své příbytky. Zůstal tu jen krásný románský kostel sv. Víta s plastikou Josefa Toufara od Olbrama Zoubka (Toufar tu začínal své kněžské působení). Blízký hřbitov v sobě ukrývá desítky zvláštních a tragických příběhů. Krásná místa, kde na hosta chvílemi padá tíseň…

Ve žďárském zámku pak zahlédneme grandiózní šlechtickou svatbu, kde si uvědomíš, jaká je to pořád síla, ta evropská honorace ze všech zemí. Ale sem ve svých propocených trikách z výprodeje opravdu nepatříme.

Ta Vysočina! Tolik výhledů do dálky a šířky, které nikdy nejsou kýčovité a vždy rozjasní duši. A někde se tu vznáší milost, která tě vábí vrátit se zase brzy zpátky.

Autor je literární historik a kritik.