Verše donbaské básnířky Ljuby Jakymčuk (viz rozhovor na straně 6) ze sbírky Meruňky Donbasu v mnohém předznamenávají aktuální dění na východě Ukrajiny. Ztráta blízkých, výbuchy, exodus, zoufalství – to vše se odráží na pozadí tamější krajiny a přírodních dějů.
Š
R
Á
M
po výbuchu rozházené po stepi
Š – jako hedvábné nitky větru zapletené
ve stromech
R – hučí jako turbína letadla
Á – křikem rozevřená ústa
M – bez přestání volá mámu: máma,
kde je moje máma?
u pohozených písmen stojí bezmyšlenkovití –
jsou prázdní jako sklenice od majonézy
stojí bezdomovci –
jsou bosí jako stepní zvířátka
na něž uspořádali lov
ve válce není domov
dokonce ani když tvůj dům nedostal zásah
jako kachna nebo šedivý zajíček
ve válce není domov
a v domě se chvěje modrý mol plynu
který vysává zbytky tvého tepla
M
A
R
Š
rozházené po stepi
M – prsa matky, která krmila dítě během letu
A – halda nacuclá krví jako komár:
ještě trochu a praskne
R – ukousnutý jazyk, jen jazyk
Š – šedivé vlasy smíchané s trávou
a pak tam přicházejí vojáci
jejich domovem jsou holínky
a tyto …
