V posledních letech můžeme sledovat pokusy o transformaci institucí na české umělecké scéně. Co nám tyto proměny říkají o současném feminismu a o našich přístupech k němu? A proč bychom měli věnovat pozornost nejen výstupům institucí, ale i procesům, které k nim vedou?
Feminismus se stále více stává součástí veřejné debaty v mezinárodním i lokálním měřítku. Uchopit ho v současnosti je složité, protože v jeho rámci existují rozdílné pohledy na genderovou problematiku a s ní spojenou společenskou transformaci. Vedle dominantního (neo)liberálního feminismu můžeme i u nás stále častěji ve veřejném prostoru sledovat kritickou teorii i praxi, jež svou politickou analýzu budují komplexněji a svou kritiku míří jak proti patriarchátu, tak proti neoliberálnímu kapitalismu. Tyto proudy rozšiřují pojetí genderu, poukazují na celou řadu řetězících se nespravedlností a požadují komplexní ekonomickou, kulturní, sociální a environmentální transformaci.
Příkladem takového přístupu je u nás iniciativa feministické umělecké instituce, která vědomě a reflektivně hledá způsoby, jak do svého fungování integrovat feministické hodnoty a principy. Progresivní potenciál feministických uměleckých institucí pro koncepci feminismu i pro kritiku neoliberalismu je …
