Jak číst čas

Pes na gondole Tomáše Mazala

Texty z knihy Tomáše Mazala, věnované převážně literatuře, mají nostalgický nádech a nenechávají se spoutat formalismem. Autorovu tvůrčí metodu dle recenzenta definuje „jedinečná zkušenost, kontakt s člověkem a místem, sdílená blízkost, magie a třpyt vzpomínky, zpřítomňující a přenášející do jiného časoprostoru“.

„Náhle se mne však zmocnil neodbytný pocit marnosti, jak léto protéká mi mezi prsty, jak s létem protéká mi mezi prsty i celý život. Neviditelný závan času a melancholie, která mne ochromila, stiskem uchopila za hrdlo a do srdce zarazila ostrý kůl.“ Tak reflektuje básník, esejista, fotograf a editor Tomáš Mazal ve své knize Pes na gondole jednu z nezaměnitelných chvil svého putování mezi knihami, místy a autory, jímž obkružuje a rozhojňuje středobody svého zájmu. Mazal se autorsky podílel na bezmála dvou desítkách titulů – soustředil se zejména na Bohumila Hrabala, Egona Bondyho a Josefa Škvoreckého, ale napsal i studii o pražském Němci Paulu Leppinovi. Klíčová je pro něj osobní motivace, intenzivní zájem o to, kde a pod jakým nasvícením díla vznikají a jak se utváří jejich faktura a nezaměnitelný jazyk.

 

Na cestě s „ciceronem“

Soubor Mazalových textů rámuje úvod Lucie Tučkové a doslov Paula Wilsona. Z nich je zřejmé, jak důležitá je …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě