Podél průplavu - slepá v kopřivách

„Jednoho dne se spojí řeka Moskva s Volhou, a všechno bude na dně, nábřeží budou vybudována ze žuly, přijde kultura jiná, evropská,“ říká si hrdina Weilovy Moskvy­-hranice, když v pošmourném jarním dni vyráží se svou známou na výlet parníkem a pozoruje zarostlé a opuštěné břehy. Letos v létě si tu větu opakuju div ne každé ráno, zatímco se prodírám vysokánským lučním kvítím po úzké pěšince na pravém břehu Volhy. Mířím se psem, který se v tom houští travin rád ztrácí, k první plavební komoře Moskevského průplavu, ke dvěma monumentálním věžím postaveným ve stalinském pseudorenesančním stylu. Průplav ony dvě řeky spojil před pětaosmdesáti lety. Jejich břehy místy už zase pustnou a chátrají. Sotva sem teď přijde evropská kultura.

Před masivními vraty plavební komory, v níž stoupají nebo klesají výletní parníky i nákladní vlečné lodě, z vody trčí ohlodané kostky betonových mol. Brzy ráno na nich postávají rybáři. Můj pes je sleduje s nedůvěrou, obzvlášť když se k …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě