Uzdravit se lze i bez naděje

S peer konzultantem Zdeňkem Císařem o sociálních fobiích

Jaké to je, existovat roky o samotě, pouze ve vlastní hlavě, stranou běžných mezilidských vztahů? S peer konzultantem Zdeňkem Císařem jsme hovořili o jeho potýkání se s těžkou sociální fobií. Z jeho zkušeností vyplývá, že z bludného kruhu společenské izolace lze vystoupit i tehdy, když se to zdá nemožné.

V současné době pracujete jako peer konzultant v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Netajíte se přitom tím, že jste se dlouhé roky potýkal se sociální fobií a žil téměř bez jakýchkoli sociálních kontaktů. Jak na svůj tehdejší psychický stav nahlížíte dnes?

Bylo to takové zúžení – měl jsem omezenou kapacitu pro interakce a větší sklon k černobílému vidění. Zažíval jsem dennodenní gigantické pocity prázdnoty a tu temnotu myšlení i cítění jsem přijal za svou. I dnes, když se necítím dobře, vnímám, jak se moje schopnost komunikovat s lidmi redukuje. V podobných chvílích jen doufám, že mě čeká nenáročný den. Když se cítím lépe, jsem vlídnější, chápavější a otevřenější.

 

Jak dlouho vaše potíže trvaly? A lze popsat, co jste prožíval?

Se sociální fobií jsem se potýkal přes deset let a za tu dobu jsem prošel mnoha různými osobnostními fázemi – třeba mizantropickou. Lidé mě nezajímali, nesnášel jsem je. Přišlo mi, že jsou a vždy budou stejní, že od nich mohu …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě