Blednoucí duše Karlína

O zpeněžení genia loci rozvíjející se pražské čtvrti

Urbanistickým problémům Karlína jsme se věnovali už v A2 č. 22/2021. Za současným mohutným stavebním rozvojem se skrývají i konkrétní osudy jeho obyvatel, kteří byli ze čtvrti postupně odsunuti. Gentrifikace dopadá hlavně na místní Romy.

„Karlín, ó Karlín,/ má černou duši, ó Karlín,/ tamtamy buší, ó Karlín,/ má zvláštní chuť,/ vzduch je jak rtuť, překrásně voní,“ zpívá ve známé písni Ivan Hlas. Já jsem se do Karlína přestěhovala v září 2017. Kamarádka mi gratulovala, že se stěhuju do Karlína krásnějšího než kdy dříve, do trendy čtvrti plné příjemných podniků a upravených parků. Můj pocit byl ale jiný – tušila jsem, že se stěhuju do laboratoře globálních městských procesů, kde pro mě bude nejlepším sebezáchovným manévrem právě hledání původní „černé duše“ nebo spíš toho, co z ní zbylo.

 

Po nás povodeň

Že ducha čtvrti tvoří lidé, jsem měla to štěstí poznat na Smíchově, kde jsem vyrůstala. Na město jsem se tak vždy dívala spíš očima lidí v ulicích než pohledem zrekonstruovaných domů, výstavních parků a nabídky kaváren. Smíchovské parky devadesátých i nultých let byly plné především romských rodin, které žily v našem sousedství. Parky byly jejich obýváky. Romové tu trávili …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě