Nikoli bez hudby a tance

Umění (a) identity africké diaspory

Výstava Not Without Joy v Galerii Rudolfinum se ptá po různých podobách černošských identit a vyrovnává se s odkazem euroamerického kolonialismu. V rámci doprovodného programu se Dvořákova síň otevřela hudbě znovuobjevovaného afroamerického skladatele Juliuse Eastmana.

Výstava Not Without Joy, jejíž název odkazuje na román Not Without Laughter (1930) Langstona Hughese, představitele harlemské renesance, si klade za cíl prozkoumat různé podoby černošských identit (blackness). Činí tak především skrze médium videoartu. Galerie tím pokračuje v cyklu Rudolfinum_Time­-Based, který se od roku 2018 zaměřuje na „časová média“ – film, video a animaci. Tematika afroamerické zkušenosti se rovněž v těchto neorenesančních prostorách neobjevuje poprvé. Věnovala se jí už výstava amerického umělce Arthura Jafy nebo projekt Domestic Arenas. Ústředním tématem aktuál­ní výstavy, představující i evropské umělce africké diaspory (díla afrických umělců zde ale opět nenajdeme), je černošská identita vytvářená v majoritně bílé společnosti s odkazem kolonialismu, otroctví a (stále přítomného) rasismu.

 

„Primitivní“ umění

První sál patří videozáznamu stínového divadla Fall Frum Grace, Miss Pipi’s Blue Tale (2011) …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě