Poslední kniha Petra Druláka odkazuje k levicové tradici, ve skutečnosti ale svědčí o tom, že se autor posunul na krajní pravici. S tím souvisí i jeho důraz na dualistické myšlení, v němž se politika neobejde bez poněkud laciné mytologie a novopohanství. V tom ostatně není mezi mysliteli identitární pravice nijak ojedinělý.
Monografie politologa, někdejšího náměstka ministra zahraničních věcí a bývalého ředitele Ústavu mezinárodních vztahů Petra Druláka Podvojný svět měla být dalším z příspěvků k debatě o vizích a perspektivách soudobé evropské levice. Jeho prací však prolíná i mnoho dalších témat, od presokratického myšlení v antické filosofii přes taoistické koncepce, jungiánskou psychologii, ekosofii či analýzu dopadů globálního kapitalismu až k evropským a českým dějinným narativům. Nejsilnější ideové inspirace autor nezapře. Na jedné straně jde o francouzského politického filosofa Jeana-Clauda Michéu, jehož esej Tajnosti levice (2013, česky 2019) uváděl Drulák do české veřejné diskuse. Druhou inspirační linku tvoří práce Alaina de Benoista, myslitele spřízněného s francouzskou krajní pravicí. Tak jako v případě své nejznámější publikace Politika nezájmu. Česko a Západ v krizi (2012) i zde se Drulák zaměřuje na kritiku globalizace a ideologie liberalismu, tentokrát ji však napájí z podzemních …
