My versus oni

Ruská mobilizace, strach a budoucnost diktatury

Válka na Ukrajině trvá už osm měsíců a její konec je v nedohlednu. S mobilizací přišel i strach, jenž donutil odejít z Ruska 350 tisíc lidí. Po každém takovém šoku se ale většinová společnost vždy znovu normalizuje. Vžitou představu o nadřazeném a zároveň ohroženém Rusku nebude snadné vyvrátit.

Současný hédonismus ruských politických elit těží z nepsané dohody mezi obyvateli a mocí, která ve formě apolitické existence – podobně jako v jiných diktaturách – umožňuje aspoň zdání pohodlného žití. Letošní vpád Ruska na Ukrajinu mnoho komentátorů srovnává s druhou světovou válkou, avšak dnešní ruské útoky na ukrajinské civilní obyvatelstvo připomínají spíše první čečenskou válku z let 1994 až 1996. Tehdy Rusko – jako už vícekrát předtím – nastavilo politickou dichotomii způsobem „my a oni“ (Rusové a Čečenci) a vsadilo na lokalizaci války. Během druhé čečenské války se situace změnila, protože se zjevil naprosto bezvýznamný čečenský polní velitel a muftí Achmat Kadyrov, který výměnou za loajalitu získal nadvládu nad regionem a důležité místo mezi jinými prokremelskými loutkovými vládci. Státní propaganda začala hledat vnitřního nepřítele, takže se obyvatelé malé republiky rozdělili na Kadyrovovy stoupence a ilegály. Oficiální propaganda ze …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě