Podzimní písně - literární zápisník

Mění se zase čas a přijde období, z něhož třeští hlava a srdce usedá, ale duše se někdy raduje. Dlouhá, nekonečná odluka od jara a léta, trajektorie neúprosně směřující do zimy. Kdyby měl podzim letošní ražení, dalo by se to snadno snést. Barvy rozprostřené a rozlité do krajiny, barvy teplé a sladce pokojné, do kterých jen zvolna dýchá přicházející mlha – to je bezmála sváteční idylka. Podzim milý a útulný, vstřícný a přátelský, přístav a domov nostalgiků.

Už jsem tady jednou podzimu téměř klnul a mnohé vyčítal, ale to byl jen výron sebestředné bezmoci a sebeobrany, kdy jsem v sobě hloubil zákop, hledal pevný bod a spolehlivý úkryt. Protože přes všechen nepředpokládaný dar dušičkového sluníčka se to jednoho dne ostře zlomí, budou praskat střepy vody a všechno zaplaví uplakaný a zachmuřený nečas, světla povážlivě ubude, tma bude svírat z obou stran dne, noc napne struny duše a otevře ji větru jeseně.

Básníkům podzim otevírá dobrodružství zvířeného i usebraného slova. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě