Co spojuje spisovatele a televizního propagandistu Zachara Prilepina s italskými futuristy nebo s básnickými zápasy starověku? Poezie v jejich pojetí nepřemýšlí, ale bojuje. Takový rys je příznačný nejen pro archaické společnosti, ale i pro ty, kde se všeobecná gramotnost rozšířila relativně nedávno.
Z toho všeho se zdá být prokázáno, že básnická řeč se zrodila z nutnosti lidské přirozenosti dříve než řeč prozaická; stejně jako z nutnosti lidské přirozenosti vznikly mýty, tedy imaginativní univerzálie, dříve než univerzálie racionální nebo filosofické, za jejichž vznikem stojí prozaická řeč.
Giambattista Vico, Nová věda (1725)
Zachar Prilepin je významný ruský spisovatel, podle některých dokonce nejznámější ruský spisovatel současnosti, a v poslední době také politik a propagandista. Už několik let vede televizní pořad Uroki russkogo. Název obsahuje slovní hříčku, jelikož může znamenat jak „lekce ruštiny“, tak „lekce ruského člověka“. Točí se kolem řady celkem praktických témat, například popírání nebo relativizování rozdílů v životní úrovni mezi Ruskem a Západem, především se ale zaměřuje na literaturu a umění. Jeden typ osobnosti tu nicméně nesmí nikdy chybět: básník-bojovník, sovětský bard, který je zároveň válečník. …
