Nejlepší spojenci upíra

Stokerův román jako obraz z dějin kapitalismu

Dnes už klasická marxistická interpretace románu Dracula, s níž přišel italský literární teoretik Franco Moretti, odhaluje nečekané souvislosti. Co má transylvánský hrabě společného s akumulací kapitálu? Proč se viktoriánský kapitalismus stydí sám za sebe? A proč musí Quincey Morris padnout?

Hrabě Dracula je šlechtic jen v částečném slova smyslu. Jonathan Harker – londýnský realitní makléř, který pobývá na Draculově zámku a jehož deník otevírá Stokerův román – s úžasem poznamenává, že Dracula postrádá to, co dělá člověka „šlechticem“, a sice služebnictvo. Dracula se snižuje k tomu, aby kočíroval koně, vařil, stlal postele a uklízel své sídlo. Hrabě totiž četl Adama Smithe: ví, že sluhové jsou neproduktivní pracující, kteří snižují příjem toho, kdo si je vydržuje. Draculovi chybí i další rys aristokratů: nápadná konzumace. Nejí, nepije, neholduje sexu ani nákladnému oblékání, nechodí do divadla ani na lov, nepořádá hostiny a nestaví honosné domy. Potěšení není ani cílem jeho násilností.

Dracula (na rozdíl od Vlada III., řečeného Napichovač či Narážeč, historického předobrazu Draculy, i všech upírů před ním) nenachází v prolévání krve potěšení: krev potřebuje. Vysaje jí přesně tolik, kolik je nutné, a nikdy nezmarní ani kapku. Jeho konečným …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě