Prostředí módního byznysu, kde „létají peníze a kde se bere tolik drog“, je vzhledem k zástupům modelek ideálním dějištěm moderní upírské variace. Přesto se „Señor“, jehož zprvu „křivé, špičaté, vlčí zuby“ se časem změnily v chrup „bílý jako okvětní lístky sedmikrásky“, rozhodne oženit. Zodpovězení otázky, kdo je tu upír, nechává Kathe Koja na čtenářích.
Hele, poslyš, je tam uvnitř? Takhle ke mně mluví tyhle holky, holky v kozačkách a s maličkými mobily, opřené o dveře výtahu, zatímco si potahují vlasy a zapalují cigarety. Cigarety! A to na stěně budovy visí cedule ZÁKAZ KOUŘENÍ. Italsky i anglicky. Hele, je tam uvnitř?
Směšné, řekl jsem své manželce, své Lu. Tyhle holky – jsem u Señora dvacet let a ani jedna z těchhle holek se nikdy nenaučí moje jméno.
Pokrčila rameny, nalila kávu. Vlasy měla ve slunci proudícím oknem zlatostříbrné, jako na obraze od Tiziana. Ále, řekla, jsou to děti. Dokážeš se zlobit na děti? Kromě toho tvoje jméno zná Charles… Dnes ráno zase volala Maritsa. Ta večeře po křtu –
Señor mě možná bude potřebovat. Dnes přijeli novináři a ten člověk z umělecké školy – pokusím se.
Aspoň pronést přípitek? Vždyť je to tvůj vnuk. A Maritsa říká –
Vzal jsem ji za ruku, levou ruku s tím maličkým diamantem, co připomíná semínko nebo kapku; zaslouží si něco velkolepějšího, jak …
