Boží ruka rozdává podněty

Italský režisér Paolo Sorrentino na sklonku loňského roku uvedl svůj nový snímek Boží ruka. Vyprávění o dospívání v Neapoli osmdesátých let charakterizuje těkavost, uvolněnost a mladická zvídavost – tu ovšem film zároveň vyžaduje od diváků.

Boží ruku otevírá dlouhý panoramatický zá­­běr, který prolétne i kolem italských břehů, kde se každoročně rekreuje nejeden turista. Plachtění helikoptéry připomene typické pohlednicové momentky – to ale snímek Paola Sorrentina nikterak nedevalvuje. Režisér totiž záblesk idyly uplatňuje nebanálně a v souladu s tím, co divákům připravil v dalších dvou hodinách filmové stopáže. Zatímco fotografie z letovisek staví na nehybné dokonalosti a vyretušování čehokoli bezprizorního, místy nostalgická a idylizující Boží ruka od první chvíle těká a hledí, co by šlo ještě spatřit za dalším rohem. Velmi případně tak uvádí příběh o dospívajícím mladíkovi, jenž v osmdesátých letech zažívá neapolskou horečku spojenou s místním angažmá Diega Maradony a vyrovnává se s milostnými vzplanutími či rodinnými peripetiemi.

 

Vnímavost dospívání

Sorrentinovi se podařilo zavedené prvky a pocitové vzruchy spojené se zápletkou coming of age prezentovat názorným, vzácně věrohodným …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě