Odolat smrti modernismu

Panelová sídliště mezi politikou a mytologií

Jakožto „výdobytky socialismu“ upadly panelové domy po roce 1989 v nemilost, přestože v nich lidé dodnes žijí víceméně spokojeně. Které stigmatizující mýty a předsudky o sídlištích je ještě potřeba vyvrátit? A jakými způsoby se lze bránit pokračujícím privatizačním tlakům?

Panelová sídliště měla představovat ideál so­­cia­­listických modernistických měst budoucnosti. V posledních třiceti letech se ovšem stala spíše místy zpřítomňované minulosti. Jejich dějiny, vývoj i současnost jsou plné mnoha slepých skvrn a neopodstatněných mýtů. Některé z nich se v průběhu posledních dekád podařilo vyvrátit, jiné zůstávají hluboce usazeny ve společenských i odborných diskusích. Stačí si udělat rešerši ilustračních obrázků k mediálním zprávám s tematikou sociálního bydlení – fotografie panelových domů je doprovázejí téměř vždy.

Společenské stigma sídlišť se vyvíjí, situačně sílí i slábne, jejich celkový obraz ale prochází dlouhodobou revizí. Drtivá většina modernistických komplexů v zemích střední a východní Evropy se totiž osvědčila jako velmi odolné obytné a společenské prostředí. I přes svou kolektivistickou povahu byla schopna absorbovat mnoho zdánlivě neslučitelných procesů spojených s transformací společnosti, změnou vztahu k vlastnictví …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě