Znějící ledovce

Geofonie a naslouchání klimatické krizi

Slovní spojení „tání ledovců“ se ozývá stále častěji a vyvolává různé asociace. Valná většina z nich je znepokojivých, ne­-li katastrofických. Jen málokdo si však při představě ledovce vybaví zvuk. Změnit se to pokoušejí skladatelé a zvukoví umělci John Luther Adams, Matthew Burtner a Jacob Kirkegaard.

V srpnu loňského roku zemřel kanadský umělec a muzikolog Raymond Murray Schafer, který ve svém díle Tuning of the World (Ladění světa, 1977) definoval pojmy jako „akustická ekologie“ nebo „zvuková krajina“ (soundscape), jež se postupně staly běžně užívanými a hojně citovanými termíny. Schafer a další hudebníci citliví k environmentu začali naslouchat různorodým akustickým prostředím, nahrávat je a všímat si změn, které se v nich dějí. Schaferova publikace vznikla v době, kdy lidé začínali více zaznamenávat a vnímat zvukové projevy zvířat, stromů i neživé přírody. Příkladem je zpěv velryb, který se stal důležitým politickým nástrojem v boji proti lovu těchto mořských obrů. Týž fenomén se uplatnil i v popkultuře, když se keporkak stal stěžejním aktérem čtvrtého celovečerního Star Treku (1986). Skrze svůj zpěv velryby jako by získaly vlastní povahu, a tím pádem i sympatie do té doby lhostejné veřejnosti.

Zdá se, že k podobné změně v posledních letech dochází …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě