Spánek, textury, recyklace

Estetická stopa nerůstových filmů

O principu nerůstu se ve vztahu ke kinematografii dá uvažovat různými způsoby. Kromě sledování ekonomické praxe filmového průmyslu se můžeme podívat na samotné snímky – na to, co v nich vidíme, a jak to na nás působí. Nerůstovost přitom tematizuje nejen artová či experimentální tvorba, ale dokonce i některé blockbustery.

Nerůst není pojem, který by ve filmové eko­­kritice výrazněji rezonoval. Přesto se s tímto tématem setkáme prakticky v celé kinematografii. Vzhledem k primárně ekonomickému původu nerůstového uvažování by se nabízelo vztáhnout je k podmínkám ve filmovém průmyslu – k všudypřítomným zeleným iniciativám, snahám minimalizovat uhlíkovou stopu, šetrnému zacházení se zvířaty či přírodou nebo k festivalovým opatřením. Od pofiderního greenwashingu obřích studií typu Disney bychom se přesunuli k environmentálním příručkám pro filmaře, k recyklaci a třídění odpadu na place, donátorským programům a opětovnému zpracování užitých materiálů, až bychom pak skončili u mikrobudgetových domorodých snímků, jaké produkuje například inuit­­­ská společnost Isuma.

Zajímavější je však přemýšlet nad tím, jak se nerůstové principy projevují ve filmech samotných, v jejich vyprávění, stylu či tématech. Jak využívají kulisy, záběry nebo filmovou surovinu? Jakým způsobem filmy působí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě