V hájemství představ

Morální akrobacie za uprchlických krizí

Ruská invaze na Ukrajinu vzbudila ve střední Evropě nevídanou vlnu solidarity s uprchlíky. Ještě před pár měsíci, kdy na bělorusko­-polské hranici umírali běženci z Asie a Afriky, přitom bylo všechno jinak. Esej přední polské spisovatelky vychází právě z této situace, ale její závěry jsou obecnější. Dokážeme svou empatii rozšířit i na ty, které neznáme?

Společenství, která si s sebou nesou příliš mnoho zlých vzpomínek, netouží po kontaktu se skutečností. Byl by přítěží. Při střetu se skutečností by mohly utrpět představy o nás samotných – stojíme přece na straně dobra odjakživa a na věky věků. Každodenní starosti? Zdravotní péče, svoz odpadu? Copak má společenství kdy se o to zajímat, když musí bránit základy své identity? Dokud může zůstat u svých starých problémů, kterými žije odnepaměti, aspoň ví, co má dělat. Ale mezitím se mu pořád sype na hlavu něco nového a dožaduje se to pozornosti. Množí se kolem něj nechtěné otázky, s nimiž se musí vypořádávat, ačkoli se nijak nevztahují ke sféře jeho sebeobrazu. A každá z nich se objeví v nevhodnou chvíli. Tak tomu bylo i s příchodem uprchlíků.

Ví se, že společenství nebude z příchozích nic mít. Ve své fyzické existenci jsou příliš konkrétní na to, aby jim mohlo pomáhat tam, kde to umí nejlépe – tedy ve sféře představ. A na to, aby si vítězstvím nad nimi vydobylo slávu, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě