Prazvláštní habity stromů

S Ivanou Vašíčkovou o dendrochronologii a bezzásahovosti

Vědkyně z týmu Modrá kočka, který se zabývá výzkumem nejen českých pralesů, jsme se ptali, k čemu uprostřed kulturní evropské krajiny vůbec divoké lesní porosty potřebujeme, a co vše se můžeme dozvědět z letokruhů stromů.

Pod slovem prales si možná každý představí něco jiného. Co znamená pro vědkyni, pro kterou je právě prales hlavní oblastí zájmu?

Prales dýchá tajemnem, je to les, ve kterém je náročné se pohybovat, s výrazným množstvím mrtvého dřeva, má velkou diverzitu stanovišť a hojnost vody, je heterogenní ve všech směrech. V pralese je cítit neustálá dynamika vývoje – je v něm přítomná smrt, ale zároveň má i obrovskou schopnost regenerace. Někdy jsou v pralesích habity stromů tak prazvláštní, až z toho mrazí. Tahle moje představa pralesa ale nemusí vždycky odpovídat skutečnosti, třeba některé pralesní relikty z prvních zón Národního parku Šumava na první pohled působí jako smrková monokultura. Byli jsme tou homogenitou porostu, která vypadala jako výsledek zásahu člověka, zprvu překvapeni, ale při podrobnějším výzkumu jsme zjistili, že tam rostou stromy staré i přes tři sta let. Nejtajuplnější je podle mne Žofínský prales v Novohradských horách, už jen proto, jak je rozsáhlý a geomorfologicky …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě