Přeložila Alexandra Pflimpflová
Odeon 2022, 248 s.
V úvodní kapitole Ohně, první do češtiny přeložené knihy francouzské spisovatelky Marie Pourchet, sledujeme setkání dvou naprosto odlišných lidí: humanitní vědkyně a vysokoškolská funkcionářka Laura sedí v restauraci s bankéřem Clémentem, kterého zve na sympozium o soudobých dějinách. Oboustranné pocity nepatřičnosti a zároveň sexuální přitažlivosti na následujících stránkách střídá popis milostného vzplanutí předem odsouzeného k nezdaru. Dvojici s rozdílným zázemím i zájmy spojují snad jen sklony k sebepoškozování a zoufalá snaha zaplnit prázdnotu svého života. Chaotická Laura přitom žije ve vztahu s pečujícím partnerem a stará se o dvě dcery a sociopatický Clément zase neví, co s penězi. V krátkých kapitolách, vyprávěných střídavě z pohledu obou protagonistů (přičemž Clémentovy pasáže jsou často adresovány umírajícímu psu Taťkovi, jeho jediné blízké bytosti), autorka vystihla proces neustálého urputného domýšlení povahy toho druhého, přičemž nekompatibilita hrdinů a jejich vzájemné míjení působí až mučivě. Titulní „oheň“ tak postupně stravuje zbytky soudnosti postav, které sebou nechávají smýkat po šikmé ploše příběhu. Ten by mohl mít strukturu antické tragédie, nebýt ovšem groteskního záhrobního finále. Jako jediná příčetná osoba se nakonec paradoxně ukazuje Lauřina problémová starší dcera Véra, iniciátorka školních protestů proti patriarchátu a akcí proti pojídání masa. Její děsivý řev do ticha středostavovské čtvrti, jímž se chce vymanit z pout svého prostředí, může znamenat jistou naději.